O knize: rok / "Když Paolo přišel do Milána s hudbou pod paží, - a v těch dnech pro něj byly všechny dny slunečné a všechny ženy byly krásky, - pak brzy potkal princeznu. Takhle ji. přezdíval dívkám v obchodě, protože byla hezká a její ruce byly jemné; ale hlavně proto, že byla pyšná, a po večerech, kdy její přátelé vlétli do Galerie jako hejno vrabců, raději odcházela sama, zahalená ve svém bílém šátku, ke Garibaldiho bráně. Tam potkala Paola; toulal se a obracel v hlavě hudební nápady, mladické sny o slávě!..»